Materiály ke studiu

 Finanční řízení – jedná se o soubor činností , které zajišťují  efektivní financování s ohledem na stanovené cíle  podniku. K přesnějšímu definování obsahu finančního řízení se využívá rozdělení dle rozdělení manažerských funkcí

Dlouhodobé finanční rozhodování -označováno i jako strategie financování je zaměřeno na rozhodování o způsobu zvyšování stávajícího kapitálu v důsledku investování.

Dlouhodobé finanční rozhodování se zabývá:

n  tvorba a rozdělování hospodářského výsledku;

n  určování dividendové politiky;

n  analýza možností externího financování, a to:

n  vlastním kapitálem – emise akcií, získání strategického investora, tichého společníka, investora venture capital, kapitalizace;

n  dluhovým kapitálem – bankovní úvěr, emise obligací, dlouhodobý dodavatelský úvěr, leasing, projektové financování, forfaiting;

n  krátkodobými cizími zdroji – krátkodobé bankovní úvěry a finanční výpomoci, faktoring, dodavatelské úvěry;

n  rozhodování o struktuře podnikového kapitálu z hlediska ceny kapitálu;

n  rozhodování o finanční restrukturalizaci;

n  rozhodování o spojování a převzetí obchodních společností (fúze a akvizice).

Manažerské funkce

Plánování = Základem je  stanovení  cílů a určení způsobů jak těchto cílů dosáhneme. Nutným předpokladem plánování je analýza externího a interního okolí podniku. Finanční plánování určuje na základě prognózy prodeje potřebu kapitálu, způsoby jeho získání a zabezpečuje platební schopnost podniku.

n  finanční strategie se vypracovává v několika variantách, které by zohledňovaly možné varianty budoucího vývoje, tyto strategie se neustále upřesňují a aktualizují

Organizování= Jedná se  o vytvoření  organizační struktury představovanou pracovními pozicemi zabývajícími se finančním řízením. Hlavní účelem je přiřazení úkolů, které jsou obsahem finančního řízení, těm pracovníkům, kteří jsou schopni je splnit nejlépe.

Řízení = představuje výběr, rozvoj a hodnocení pracovníků finančních útvarů tak, aby byly schopny plnit finanční cíle podniku.  Současně také zahrnuje komunikaci, motivaci a vedení pracovníků k naplnění přijatých finančních rozhodnutí.

Kontrola = představuje  měření úrovně dosažení finančních cílů. Skládá se z těchto dílčích činností

   - stanovení finanční veličiny kterou budeme kontrolovat

  realizace přijatých finančních rozhodnutí, kvantifikaci odchylek skutečného vývoje od plánu a korekci realizace vedoucí k dosažení definovaných finančních cílů a plnění finančního plánu. Současně je důležitým informačním zdrojem pro prodloužení časového horizontu a konkretizaci finančního plánu podniku na kratší období.

Aspekty zohledňované při finančním řízení

n  zohledňování rizika vychází z předpokladu kdy má peněžní příjem bez rizika vyšší hodnotu než stejný peněžní příjem získaný s rizikem.

n  optimální kapitálová struktura - podnik by měl  dosahovat takového složení kapitálové struktury při které jsou náklady na kapitál minimální.

Optimální kapitálová struktura

n  Teoreticky je možné optimální kapitálovou strukturu určit podle minima váženého průměru nákladů na celkový kapitál podniku. Vážený průměr nákladů na celkový kapitál podniku ( Weighted Average Cost of Capital) je možné vypočítat podle vztahu:

r*  =   rD . (1 - T) . (D/V)  +  rE . (E/V)

n  r* jsou upravené náklady na celkový kapitál [% vyjádřené desetinným číslem],

n  rD  - běžné náklady na cizí kapitál (na dluh) před zdaněním příjmů

n  [% vyjádřené desetinným číslem],

n  T   - mezní míra zdanění příjmů [% vyjádřené desetinným číslem],

n  D   - tržní hodnota cizího kapitálu (dluhu) v Kč,

n  V   - celkový kapitál (celková tržní hodnota podniku) v Kč,

n  rE   - náklady na vlastní kapitál po zdanění příjmů [% vyjádř. desetinným číslem], 

n  E   -  tržní hodnota vlastního kapitálu v Kč.

Finanční strategie podniku

n  Podniková strategie a proces její tvorby

n  Složky finanční strategie (finanční politiky)

Hierarchie strategií

Finanční cíle podniku

n  Dříve bylo nejrozšířenějším finančním cílem dosažení maximálního možného zisku.

Byly však uváděny následující námitky:

n  Zisk podniku, vykazovaný v účetnictví, je silně ovlivněn zvoleným pojetím výnosů a nákladů, metodou odepisování fixního majetku, oceňování majetku apod.

n  Ziskové kritérium nebere v úvahu časovou dimenzi.

n  Kritérium maximalizace zisku nezohledňuje různý stupeň rizika, spojený s různými variantami dosahování zisku.

n  Uvedené námitky vyústily v 80. letech k závěru, že základním strategickým finančním cílem podnikání je maximalizace tržní hodnoty, vypočítaná metodou diskontovaného cash flow a v 90. letech se základní podnikatelský cíl transformoval do maximalizace tržní hodnoty majetku vlastníků (Shareholder Value).

Ukazatele přidané hodnoty

Nejčastěji využívanou metodou pro zjištění výkonnosti podniku jsou ukazatele založené na měření přidané hodnoty.

 - EVA (Economic Value Added)

 - MVA (Market Value Added )

MVA

n  Ukazatel Market Value Added vyjadřuje, o kolik se kumulativně zvětšila hodnota akciového kapitálu, resp. rozdíl mezi tím, co akcionáři vložili (součet všech investic do podniku, lze vyčíst z účetnictví) do podniku, a tím, co si z něj mohou vzít (aktuální tržní hodnota podniku).

n  MVA = tržní hodnota akcie – účetní hodnota vlastního jmění na akcii

EVA

n  Ukazatel Ekonomic Vallue Added. „Ekonomickou přidanou hodnotu“ (neboli „přidanou hodnotu“ pro vlastníky) tvoří podniky, jejichž čistý provozní zisk po zdanění je vyšší než cena vloženého akcionářského a vypůjčeného kapitálu v daném roce. Studie vztahu obou ukazatelů ukázaly, že má-li podnik každý rok pozitivní hodnotu EVA, bude její MVA růst. Záporná hodnota EVA je pro investory signál, že podnik nezajistí očekávaný výnos z investovaného kapitálu.  Pro vlastníka kapitálu je rozhodující jeho zhodnocení, které se dosáhne investováním kapitálu do podnikatelského záměru. Požadované zhodnocení kapitálu vlastníka musí odpovídat riziku, které vlastník podstupuje. Vlastník tedy porovnává  výnosnost své investice s alternativní, stejně rizikovou investicí a požaduje minimálně tuto úroveň zhodnocení od investice do podniku. Uvedené ukazatele „přidané hodnoty“ respektují základní principy finančního řízení – časovou hodnotu peněz a zohledňování rizika při rozhodování.

Výpočet EVA = EVA = EBIT*(1 - t) – C*WACC

kde: EBIT- provozní zisk před úroky a zdaněním;

t - sazba daně z příjmu (ve tvaru indexu);

C- dlouhodobě investovaný kapitál;

WACC- průměrné náklady na kapitál (ve tvaru indexu).

Výpočet EVA (metodika MPO)

n  EVA = (ROE –Re)*VK

n  ROE – Return of equity (návrátnost vlastního kapitálu)

n  Re - Ratingový model

n  VK – vlastní kapitál

Podnikových cílů

n  je možné dosáhnout jen aktivním jednáním, proto podnik musí dynamicky používat kombinací prostředků, které jsou nutné k dosažení podnikových cílů. Podnik usiluje o co nejvyšší využití všech částí majetku                                                                                                                                   

AKTIVA

n  Pohledávky za upsaný vlastní kapitál

n  Stálá aktiva

n  dlouhodobý nehmotný majetek

n  dlouhodobý hmotný majetek

n  dlouhodobý finanční majetek

n  Oběžná aktiva

n  zásoby

n  dlouhodobé pohledávky

n  krátkodobé pohledávky

n  krátkodobý finanční majetek

n  Ostatní aktiva

Stálá aktiva

n  slouží podniku déle než 1 rok, nespotřebovává se najednou, postupně se opotřebovává a přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do nákladů podniku (neodpisují se pozemky, umělecká díla a sbírky).

n  dlouhodobý nehmotný majetek [jehož ocenění je vyšší než 60 tis. Kč jednotlivě (např. patenty, licence, autorská práva, software, know-how)], 

n  dlouhodobý hmotný majetek (nemovitý majetek: pozemky, budovy, stavby; samostatné movité věci jejichž ocenění je vyšší než 40 tis. Kč jednotlivě s dobou použitelnosti delší než 1 rok), 

n  dlouhodobý finanční majetek (např. dlouhodobé cenné papíry a vklady v držení déle než jeden rok, půjčky s dobou splatnosti delší než 1 rok).

Oběžná aktiva

n  zásoby  

n  skladovaný materiál,

n  zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, výrobky a zvířata), 

n  skladované zboží (nakoupené za účelem prodeje),

n  pohledávky, 

n  krátkodobý finanční majetek (pokladní hotovosti, ceniny, peníze na běžném účtu, krátkodobé cenné papíry).                                                                  

    Jedna forma oběžného majetku přechází v druhou, oběžný majetek neustále obíhá. Rychle a beze ztrát jsou k úhradě závazků použitelné pouze peníze. Pohledávky je možné přeměnit v peníze rychleji než zásoby

PASIVA

n  Vlastní kapitál

n  základní kapitál

n  kapitálové fondy

n  fondy tvořené ze zisku

n  hospodářský výsledek minulých let

n  hospodářský výsledek běžného účetního období

n  Cizí zdroje

n  rezervy

n  Dlouhodobé závazky

n  krátkodobé závazky

n  bankovní úvěry a výpomoci

n  Ostatní pasiva

Vlastní kapitál

Základem podnikání je vlastní kapitál, jehož velikost se mění podle výsledků hospodaření v daném období. Vlastní kapitál je dlouhodobým zdrojem. Skutečná výše vlastního kapitálu (jako rozdíl mezi tržní hodnotou aktiv a tržní hodnotou dluhů) nemusí souhlasit s vlastním kapitálem v rozvaze. Náklady na vlastní kapitál představuje část zisku, který vlastníci očekávají a získávají za vklad svého kapitálu do podniku (v akciové společnosti výše dividend). Náklady na vlastní kapitál jsou většinou vyšší než náklady na cizí kapitál.

Cizí kapitál

Cizí kapitál (cizí zdroje, dluh podniku) se člení na dlouhodobý (je poskytován na dobu delší než jeden rok) a krátkodobý (je poskytován na dobu do jednoho roku; je levnější než dlouhodobý cizí kapitál; jeho použití k financování dlouhodobých aktiv je velmi riskantní). Podnik usiluje o optimální strukturu cizího kapitálu pokud jde o členění na dlouhodobý a krátkodobý. Náklady na cizí kapitál se skládají z úroku a z ostatních výdajů spojených s jeho získáním.

Příklad č. 1:

n  Z následujícího zadání sestavte rozvahu (údaje jsou uvedeny v mil. Kč):

dlouhodobý hmotný majetek 250; dlouhodobý nehmotný majetek 200; základní kapitál 290; nerozdělný zisk 153; materiál 98; pohledávky 116; peníze v hotovosti 4; peníze v bankách 8; dlouhodobé závazky 6; krátkodobé závazky 54; dlouhodobé bankovní úvěry 103; krátkodobé bankovní úvěry 70

Příklad č. 2

n  Z následujícího zadání sestavte rozvahu  (údaje jsou uvedeny v tisících Kč):

Zboží 587; základní kapitál 4 264; dlouhodobý nehmotný majetek 3 548; dlouhodobé pohledávky 998; dlouhodobý finanční majetek 852; nerozdělený zisk minulých let 3 455; krátkodobé pohledávky 1 049; zákonný rezervní fond 862; materiál 1 530; dlouhodobé závazky 348; peníze 6; účty v bankách 2 563; krátkodobé bankovní úvěry 1 183; dlouhodobý hmotný majetek 4045; dlouhodobé bankovní úvěry 4 077; krátkodobé závazky 548; rezervy zákonné 441

n  Podle toho, který z uvedených faktorů investor preferuje, mohou být při investičním rozhodování uplatňovány různé typy investičních strategií:

n  strategie maximalizace ročních výnosů,

n  strategie růstu ceny investice,

n  strategie růstu ceny investice spojená s maximálními ročními výnosy,

n  agresivní investiční strategie,

n  konzervativní strategie,

n  strategie maximální likvidity.

Při strategii maximalizace ročních výnosů

investor upřednostňuje investice s co nejvyšším ročním výnosem, kterým kompenzuje nižší nárůst ceny. Tento typ strategie je vhodné uplatňovat při nižším stupni inflace, protože při ní se roční výnosy příliš neznehodnocují a investice si udržuje v zásadě svou reálnou hodnotu.

Při strategii růstu ceny

investor dává přednost těm investičním projektům, u nichž předpokládá co největší zvýšení hodnoty původního investičního vkladu (kapitálový zisk). Běžný roční výnos z investice je pro investora míň podstatný. Tento typ strategie je vhodné uplatňovat při vyšším stupni inflace, která znehodnocuje běžné roční výnosy, ale budoucí hodnota majetku v důsledku vyšší inflace rychle roste.

Agresivní strategie investic spočívá v tom, že investor upřednostňuje projekty s vysokým stupněm rizika, která je předpokladem možností vzniku vysokých výnosů (např. akcie nových podniků, zahraniční investice apod.).

Naopak, konzervativní strategie je typická pro investory s vysokou mírou averze k riziku, kteří vybírají projekty bezrizikové resp. s nízkým stupněm rizika (např. státní cenné papíry).

strategii maximální likvidity

V případě, že investor upřednostňuje investice se schopností rychle se transformovat na hotovost, hovoříme o strategii maximální likvidity. U tohoto typu strategie se musí investor spokojit s nižším výnosem, který je kompenzován požadovaným vyšším stupněm likvidity (např. krátkodobé termínové vklady u komerčních bank, které jsou pojištěny).

Faktory ovlivňující obsah strategického finančního řízení

n  finanční cíle podniku;

n  externí okolí podniku;

n  interní prostředí podniku;

n  fáze životního cyklu podniku.

Externí okolí podniku

n  jeho změna, výrazně působí na jedné straně jako omezující faktor činnosti podniku, na druhé straně jako příležitost pro další rozvoj, jejíž včasné využití znamená konkurenční výhodu. Vztah ke změnám v okolí podniku je jedním z klíčových faktorů budoucí úspěšnosti podniku. Na druhé straně, podnik svojí činností současně ovlivňuje své okolí.

n  Okolí podniku tvoří geografické, technologické, sociální, politické, právní, ekonomické, ekologické, etické a kulturně historické okolí.

Zaměřujeme se na makroekonomické prostředí, a zejména:

n    stav konjunktury – charakterizován souhrnnými ukazateli produkce (HDP) a zaměstnanosti;

n    rozpočtová politika státu a její dopad na ekonomiku podniku (systém daní, cel a poplatků);

n    vládní hospodářskou politikou  - stimulace nabídky, politika ve vztahu k monopolům, politika na trhu práce a kapitálu apod.;

n    stav měny a monetární politika centrální banky, zejména devizový kurz a cena peněz;

n    vývoj  míry inflace, tj. tempa inflace a typu inflace. Za nejvýznamnější důsledky inflace v oblasti finančních zdrojů a investic se považují: změna cen, majetkové přesuny (ztráty věřitelů v důsledku znehodnocení splácených dluhů, zhodnocování hmotných aktiv - opouštění finančních investic), růst nominální úrokové míry, změna daňového zatížení v důsledku odčerpávání zdrojů určených na jednoduchou reprodukci (nadhodnocení daňového základu v důsledku neměnnosti odpisů);

n    rozvoj finanční infrastruktury, představuje zejména objem a úroveň finančního zprostředkování, organizace finančního poradenství a orgány rozpočtové soustavy (daňové úřady a celnice).

mikroekonomické prostředí

 které je dáno hlavně tržní strukturou odvětví, ve kterém podnik působí (tj. počet podniků působících v odvětví, charakter výrobku, kontrola cen výrobci, bariéry vstupu do odvětví, necenová konkurence apod.) a jeho postavením na trhu apod. Při zkoumání je potřebné se zaměřit na sledování trendů z hlediska struktury odvětví, fáze životního cyklu odvětví, stavu poptávky a nabídky, bariér vstupu a výstupu, klíčových faktorů úspěchu odvětví, tvorby přidané hodnoty a dalších.

BCG Matice

je pojem sloužící v oblasti marketingu a managementu, označující portfoliový model strategie, který vyvinula Belgická společnost „The Boston Consulting Group“ (odtud BCG). Matice nám ukazuje spojitosti mezi tempem růstu obchodů a konkurenční pozicí společnosti. Slouží především manažerům společností jako pomoc při řízení a rozhodování se o zdrojích.

BCG matice

n  Otazníky – mají vysoký stupeň růstu na trhu, ale nízký relativní tržní podíl. Vyžadují dostatek financí. Mohou se z nich stát hvězdy, ale vyžadují citlivý přístup, protože jsou z hlediska chování na trhu nevyzpytatelné.

n  Hvězdy – Mají vysoký relativní tržní podíl i stupeň růstu na trhu. Jsou největším zdrojem zisku firmy, vyžadují však poměrně vysoké investice. Obvykle se z nich stávají dojné krávy.

n  Dojné krávy – mají vysoký, někdy až dominantní tržní podíl, ale malý stupeň růstu ( pod 10%). Jsou podstatným zdrojem zisku firmy.

n  Psi – mají nízký stupeň růstu, i nízký relativní tržní podíl. Jde obvykle o ztrátové činnosti, které končí svůj životní cyklus.

životní cyklus podniku

n  Fáze založení podniku

n  Období vzniku podniku je zpravidla spojené s existencí investičního projektu, u kterého se předpokládá zájem trhu (existence tržní příležitost) a jeho růst. V tomto období má podnik své produkty ve stádiu „otazníků“ ve smyslu BCG matice, které se vyznačuje vysokou mírou růstu trhu a nízkým podílem na trhu. Snahou podniku je přesunout své produkty, které se nacházejí v kvadrantu otazníků, do kvadrantu „hvězd“.

n  nízká úroveň provozního cash flow – podpora uvádění produktu na trh je spojená se značnými marketingovými výdaji a daný produkt není schopen vytvářet dostatečný zisk. Ke zvyšování podílu na trhu by měl podnik využívat i různé cenové nástroje (viz úvěrová politika podniku). Předpokladem jejich efektivního využití je posuzování přínosu na základě ukazatele příspěvku na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku.

n  vysoké investiční cash flow – vysoký růst trhu vyžaduje dodatečné investice na podporu produktu. Z krátkodobého hlediska se může jednat o akce se záporným cash flow, které je však potřebné posuzovat perspektivně.

n  vysoké finanční cash flow z externích zdrojů – vyžaduje se dodatečná potřeba finančních zdrojů, kterou nelze zabezpečit z vnitřních procesů. Proto je nutná orientace na externí zdroje, zejména netradiční (např. podporné programy pro malé a střední podniky, tichý společník, rizikový kapitál). Z hlediska strategického je potřebné stanovit maximálně přípustnou míru zadlužení při předpokládané úrovni rentability a ceny peněz. Z hlediska vytvořených interních zdrojů předpokládáme, že:

n  budou reinvestované všechny vnitřně vytvořených zdroje,

n  nebudou vyplácené podíly ze zisku a dividendy.

n  z hlediska zabezpečení trvalé platební schopnosti podniku je potřebné zaměřit se na kvalifikované odhady budoucích peněžních toků;

n  z hlediska definování cílů se předpokládá orientace na sledování růstu objemových ukazatelů zejména celkové cash flow.

Fáze růstu

n  Podnik má své produkty zejména ve stádiu „hvězd“, růst trhu se dosahuje expanzí na nové trhy. Pro toto období je charakteristická větší nejistota, nebezpečí přetížení, nebezpečí akvizice, reakce konkurence apod. Jestliže se tento proces nezachytí, může se firma dostat do „krize uříditelnosti“. Období růstu podniku může mít v mnoha případech shodné znaky jako období vzniku podniku. Z hlediska finančního řízení je pro toto období typické:

n  produkty v kvadrantu hvězd jsou spojené s vysokým kladným provozním cash flow;

n  potřebou zabezpečení růstu trhu je podmíněné vysoké investiční cash flow, které převyšuje úroveň odpisů;

n  dochází k přeskupení finančních zdrojů ve finančním cash flow:

n  vysoký provozní tok hotovosti může snižovat nároky na externí financování;

n  další investice je potřebné financovat reinvestici vnitřních zdrojů; v případě nutnosti vysokých investičních výdajů pro udržení růstového potenciálu trhu je možné využívat i externí zdroje financování;

n  v tomto stádiu by měl podnik přistoupit k optimalizaci kapitálové struktury z hlediska tržní hodnoty podniku;

n  v tomto období již může docházet k výplatě podílů ze zisku a dividend, které mají vysoký růstový potenciál;

n  nevyváženost v tvorbě a užití zdrojů vytváří tlak na optimalizaci řízení pracovního kapitálu;

n  vysoké tempo růstu trhu je spojené se zvýšenou mírou rizika, která si vyžaduje orientaci na risk management, tj. identifikace, ohodnocování a eliminace důsledků rizika;

n  posuzování, výběr a realizace investic vyžaduje kvalifikované kapitálové plánování, tj. identifikaci kapitálových výdajů, budoucích peněžních toků, volbu metod posuzování a výběr optimální investiční varianty se zohledněním míry investičního rizika;

n  základními ukazateli úspěšnosti podnikání by se měly stát ukazatele konstruované na principu tvorby hodnoty pro vlastníky a poměrové ukazatele výnosnosti, zejména rentabilita vlastního jmění s akcentem na jejich růst.

Fáze stabilizace

n  období stabilizace vývoje podniku lze charakterizovat, pomocí BCG matice, jako období, kdy má podnik většinu svých produktů v kvadrantu „dojné krávy“. Vyznačuje se nízkým růstem trhu, dominantním podílem na trhu, z čehož plyne nízká náročnost na investice z důvodu nízkého růstu resp. stagnace trhu.

n  Hlavním směrem v oblasti finančního řízení by měla být orientace na hledání interních zdrojů růstu, tj. zvyšování efektivnosti cestou optimalizace vynakládaných zdrojů a motivaci zaměstnanců. Předpokladem realizace uvedeného záměru je existence systému sledování interních toků a vytvoření

n  systému ukazatelů pro odměňování zaměstnanců. Pro obsah finančního řízení je v tomto období typické:

n  vysoké provozní cash flow, jehož další zvyšování je možné pouze zvyšováním efektivnosti vynakládaných zdrojů;

n  nízké investiční cash flow u stávajících produktů a služeb

n  ve stádiu stabilizace investice zpravidla nedosahují úroveň odpisů;

n  vysoký provozní peněžní tok umožňuje financování vývoje nových produktů (otazníky), financování růstových možností jiných produktů (hvězdy) resp. akvizic;

n  pro finanční cash flow je typické:

n  vysoká tvorba vnitřních zdrojů financování;

n  vysoká tvorba zisku umožňuje stabilní výplatu dividend a podílů ze zisku v souladu s podnikovými cíli;

n  hodnocení úspěšnosti podnikání by mělo vycházet z ukazatele ekonomické přidané hodnoty, doplněného o poměrové ukazatele výnosnosti – důraz je potřebné klást na stabilitu trendu vývoje ukazatelů;

n  pro zvyšování efektivnosti provozu je potřebné rozpracovat ukazatel EVA do dílčích ukazatelů a použít je pro odměňování pracovníků. Jedním z možných přístupů je tzv. systém vyvážených ukazatelů  (Balanced Scorecard - BSC).

Česká daňová soustava

•          1/ daně přímé:

–        A. daně z příjmů
- daň z příjmů fyzických osob
- daň z příjmů právnických osob

–        B. daně majetkové
- daň z nemovitostí,
- daň silniční,
- daň dědická a darovací,
- daň z převodu nemovitostí.

–        3/ daně nepřímé:
- daň z přidané hodnoty, včetně daně při dovozu
- daně spotřební

                - daň z uhlovodíkových paliv a maziv,
- daň z lihu a lihovin, vína a piva,
- daň z tabáku a tabákových výrobků.

•          daně na ochranu životního prostředí (u nás zatím nejsou neuplatněny)

Další platby mající charakter daní:
pojistné na sociální zabezpečení
pojistného na důchodové pojištění,
pojistného na nemocenské pojištění,
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění
místní poplatky ukládané na úrovni měst a obcí mající charakter daní:
poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství,
ze psů, z provozování výherních hracích automatů atd.

Základní daňové pojmy

•          poplatník daně - PO, FO, která nese daňové břemeno

•          plátce daně - FO, PO, která je povinna daň vypočítat a odvést do veřejného rozpočtu pod svou majetkovou odpovědností

•          u přímých daní je často poplatník a plátce ta samá osoba

•          správce daně - je to příslušný finanční úřad, který kontroluje správnost výpočtu a odvádění daní a daň vymáhá. Při dovozu zboží je správcem daně příslušný úřad

•          předmět daně - u přímých daní je to příjem nebo majetek, který podléhá zdanění. U nepřímých daní jsou to výrobky nebo služby. Některý předmět daně může být od daně osvobozen (např.: vývoz zboží je osvobozen od DPH)

•          základ daně - je předmět daně vyjádřený v peněžních nebo naturálních jednotkách, z něhož se počítá daň

•          sazba daně - % daně ze základu daně

•          sleva na dani - částka nebo procentní podíl snižující základ daně v zákonem stanovených případech

•          zdaňovací období - období, za které je plátce daně povinen daň vypočítat a odvést. U přímých daní - buď kalendářní rok (FO, PO) nebo hospodářský rok (PO). U nepřímých daní - měsíc nebo čtvrtletí

 Investice

Investici lze definovat jako vklad dočasně volných finančních prostředku do aktiv jež neslouží k přímé spotřebě Dočasně volné finanční prostředky představuji disponibilní část úspor. Cílem investice je pak maximalizace užitku investora. Investice lze rozčlenit do nejrůznějších skupin (na krátkodobé a dlouhodobé, přímé a nepřímé, atd.), přičemž zde se budeme blíže věnovat pouze jednomu členění, a to na investice finanční a reálné. Reálné investice jsou ty, které jsou spjaty s konkrétním aktivem či konkrétní podnikatelskou činností (např. investice do nemovitosti, strojového parku, apod.). Jsou velmi důležité, neboť determinují růst ekonomiky, v podstatě znamenají kapitál, který bude v budoucnu využitelný k produkci zboží a služeb. Naproti tornu finanční investice nepředstavují přímo konkrétní aktivům či podnikatelskou činnost, jsou v tomto smyslu investicemi odvozenými (např. akcie, obligace, podílové listy, atd.).

Druhy investic

Dnes rozlišujeme dva druhy investic - reálné a finanční. Reálné investice představují reálné existující věci movité i nemovité a  mají charakter dlouhodobého užití. Představovány jsou komoditními trhy, trhy s nemovitostmi (byty, pozemky), trhy s uměleckými předměty (obrazy, sochy) a investicemi prováděnými v rámci podnikatelské činnosti. Zájem o reálné investice vždy roste v období politické nestability a při vysoké míře inflace, protože tyto reálné investice mají schopnost lépe si udržet hodnotu.

Finanční investice

Finanční investice jsou představovány nákupem produktů finančního trhu. Na finančním trhu jsou nejčastěji obchodovatelné cenné papíry. V dnešní době a zejména pak s nástupem modernizace finančních trhů začíná původní název cenný papír měnit svou skutečnou podstatu, protože v dnešním světe jde často o „dematerializované cenné papíry“, které  nemají fyzickou podobu a jejich existence je pouze  ve formě záznamu v příslušné evidenci ve formě digitálních dat.

Jednoduchá budoucí hodnota

Výše uvedené pojmy současná a budoucí hodnota mají pro následující text zásadní význam. Jejich existence je podmíněna existencí alternativ v ekonomice. Pokud by neexistovaly alternativy investování, nebylo by možno hovořit o současné a budoucí hodnotě investice. Proto je nutné si uvědomit, že alternativa existuje vždy, i kdybychom za ni měli v krajním případě považovat neinvestování, S touto skutečností souvisí ještě další důležitá charakteristika, a tou je časová hodnota peněz. Finanční prostředky nebo-li peníze mají časovou hodnotu.

                Základní princip financí říká, že koruna dnes má větší hodnotu než koruna zítra.

                Jinými slovy: korunu, jež obdržím dnes, mohu investovat a již zítra z ní teoreticky

                inkasovat výnos. Prodáte-li někomu dům za dva miliony korun a dotyčný kupec

                vám slibuje, že obdržíte jeden milion dnes a druhý ode dneška za rok, nebudete souhlasit. Víte totiž, že pokud byste dnes ten druhý milion uložili třeba na vkladní knížku, obdržíte po roce poměrně slušný výnos Jak vypadá znehodnocení koruny (pokud bychom neinvestovali) při možnosti investovat ji na 10% úrok s ročním úročením, ukazuje následující schéma.

Skutečnosti z předcházejícího odstavce budou jasnější poté, co si odvodíme základní vzorce pro současnou a budoucí hodnotu. Začneme nejprve hodnotou budoucí, neboť je srozumitelnější. Řekli jsme si, že investice je výměnou jisté současné hodnoty za budoucí hodnotu nejistou a že investice by měla sloužit k maximalizaci užitku investora. Následující vzorec proto musí obsahovat současnou hodnotu (investované prostředky), čas, na které jsou investovány a užitek (např. úrokovou sazbu), kterou investor získá z investice. Vzorec v základním tvaru pak vypadá takto:

Jednoduchá budoucí hodnota

Jakou sumu prostředků budete mít na bankovním účtu za 2 roky, jestliže letos uložíte 10.000,- a úroková sazba činí 4% p.a.?

Řešení:

Využijeme vzorec pro jednoduchou budoucí hodnotu investice a to následujícím způsobem:

FV = 10.816

Budoucí hodnota našeho vkladu po dvou letech je tedy 10.816,- Kč.

Jednoduchá současná hodnota

Současná hodnota je v podstatě opakem budoucí hodnoty. Jde o zpětné úročení nebo lépe „odúročování“. Právě na současné hodnotě je zřetelná časová hodnota peněz. Opět si budeme prezentovat nejprve vzorec pro jednoduchou současnou hodnotu:

                kde:

                               PV... současná hodnota

                               r ... alternativní náklady.

Zde je však zřejmě nutno vysvětlit zdánlivou nesrovnalost v proměnné r. Ve vzorci pro budoucí hodnotu je takto označena úroková sazba, kdežto nyní v případě současné hodnoty o ní hovoříme jako o alternativních nákladech. Nejedná se o pochybení. Stejné písmeno označuje dvě poněkud odlišné věci. Úroková sazba, jež může být použita pouze u budoucí hodnoty, je charakteristická tím, že je vždy určena konkrétním subjektem, například peněžním ústavem. Víme, že pokud v bance uložíme své úspory, pak nás banka bude informovat, jaký výnos nám z nich vyplatí.

Alternativní náklady

však narozdíl od úrokové sazby nejsou určeny konkrétním subjektem, alespoň ne v obecném pojetí. Alternativní náklady představují náklady nevyužitých příležitostí a jsou dány trhem, na kterém se investor pohybuje, kde hodlá investovat. Hovoříme-li o alternativě, mělo by jít o investici s podobnými charakteristikami, tedy zejména dobou splatnosti a úrovní rizika. Například hodlá li investor vložit své prostředky do akcií banky A, v nejužším pojetí je alternativní nákladem průměrný výnos akcií ostatních bank na daném trhu. Investor se však velmi často neomezuje pouze například na trh s akciemi jednoho hospodářského sektoru. Jeho záběr může být mnohem širší. Například leasingová společnost investující do reálných aktiv se za určité ekonomické situace může rozhodovat, zda je pro ni výhodnější zakoupit a pronajmout další zubařské křeslo či své prostředky uložit v bance. Tím se úroky v bance stávají alternativním nákladem.

Příklad: Jednoduchá současná hodnota

Jaká je tržní cena obligace s nulovým kupónem (zero bond) splatné za 3 roky, jestliže výnos alternativních investic je 6% p.a.? Nominální hodnota obligace je 10.000,- Kč.

Řešení:

                Tato obligace nám v budoucnu poskytne pouze jeden hotovostní tok výplatu nominální hodnoty, neboť se jedná o obligaci, která nepřináší pravidelné úrokové platby. Zisk je realizován proto, že nominální hodnota převyšuje pořizovací (emisní) cenu. Tedy:

PV = 8396,19

Tržní cena obligace s nulovým kupónem je 8.396,19 Kč.

Kontinuální úročení

Příklad: Kontinuální úročení

•          Jaká bude hodnota vašeho vkladu v bance, jestliže je úročen 2,3 % p.a., přičemž úročení probíhá kontinuálně? Počáteční vklad je 50 000Kč a bude zde 4 roky.

•          Řešení

    Fv= 50 000 .e^0,023.4

                 Fv= 54818,24

Riziko

je nedílnou součástí reálného světa (neexistuje bezriziková investice) a proto je nutné se o něm zmínit, i když ve velmi zjednodušené podobě. Obecně vzniká riziko tehdy, jestliže se subjekt rozhoduje a výsledek není předem jednoznačně znám. Je jej však třeba odlišit od nejistoty, neboť je vyčíslitelné. Nejistota vniká tehdy, jestliže vůbec nejsou známy budoucí důsledky současného jednání subjektu, anebo není známa pravděpodobnost, se kterou nastanou. U rizika lze tyto skutečnosti určit. A to bud‘to objektivně, protože subjekt zná frekvenci, se kterou nastávají určité jevy (logické odvození, empirický výzkum), nebo subjektivně (zkušenost).

Ve financích riziko vyjadřuje možné odchylky od původních očekávání subjektu, je měřítkem například pro variabilitu výnosů. Nebo také jinak: stupněm nejistoty spojeným s očekávanými výnosy. Výnosy je pak možné charakterizovat jako veškeré příjmy plynoucí z investice po celou dobu její existence.

Likvidita

Kromě výnosů a rizika je zde však ještě jedna důležitá charakteristika investice a tou je likvidita. Likvidita v podstatě znamená rychlost, se kterou je investor schopen svou investici přeměnit zpět v hotovost. Tyto tři výše zmíněné charakteristiky spolu úzce souvisí. Každý investor by si přál, aby jeho investice byla pokud možno co nejvýnosnější a nejlikvidnější, ale zároveň co nejméně riziková. V zásadě však platí, že čím je investice jistější, tím je méně likvidní a výnosná..

Příklad

Příkladem může být nemovitost. Secesní činžovní dům může představovat velmi jistou investici, ale jeho prodej bude většinou nějakou dobu trvat. Nejedná se tedy o investici likvidní. Výnosnost této investice pak bude záviset na lokalitě, charakteru domu, ekonomických podmínkách v dané zemi, atd. Vztah likvidity, výnosnosti a rizika (bezpečnosti) investice vyjadřuje, magický trojúhelník. Samozřejmě, že v praxi tento trojúhelník není rovnoramenný a co se týče vzájemného vztahu jednotlivých veličin, existují výjimky z pravidla. Zejména pak na nových trzích či v transformujících se ekonomikách

Investiční strategie

•          Podle toho jakou strategii si investor zvolí s ohledem na tyto tři faktory rozlišujeme tři základní strategie:

•          konzervativní investor - vyhledává převážně  investice, které nesou co nejnižší riziko. Většinou takovémuto investoru postačuje pokrýt inflaci, popřípadě ji mírně překročit.

•          progresivní investor – připouští již střední míru rizika a očekává zhodnocení ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

•          dynamický investor – pouští se i do velmi vysokého rizika, ale v dlouhodobém horizontu očekává vysoký výnos.

•          Tabulka 10 ukazuje zajímavá data shromážděná americkými vědci. Jsou zde seřazeny vybrané cenné papíry od nejrizikovějších po nejméně rizikové. Tato tabulka ukazuje, že čím rizikovější daný cenný papír je, tím vyšší výnos přináší. Výnos je zde vyjádřen pomocí rizikové prémie. Výše rizikové prémie u uvedených aktiv ukazuje vztah investorů k riziku. Čím větší riziko musejí podstupovat, tím vyšší výnos požadují. Většinu investorů můžeme označit za aversní vůči riziku. Kromě risk-aversních investorů však existuje ještě velmi malá skupina těch, kteří riziko vyhledávají a pak těch, kteří jsou indiferentní. V tabulce je kromě rizikové prémie vyčíslena rovněž směrodatná odchylka. Jedná se o statistickou veličinu, která číselně postihuje výši rizika spojeného s investicí. Čím vyšší je směrodatná odchylka, tím vyšší je riziko.

Aby bylo možné vyčíslit směrodatnou odchylku, je nutné nejprve určit očekávaný výnos. To lze podle následujícího vzorce:

kde:

•          R ... předpokládaný dosažený výnos

•          Pi ... pravděpodobnost dosažení výnosu

•          Ri... očekávaný výnos

•          Očekávaný výnos je tedy váženým průměrem předpokládaných dosažených výnosností, kde vahami jsou pravděpodobnosti dosažení výnosů. Jinými slovy to znamená, jaká je dávána váha jednotlivým alternativám výnosu. Zpravidla jsou uvažovány tři varianty: pozitivní, negativní a stabilní. Investor vždy musí určit,  s jakou pravděpodobností se domnívá, že každá z nich nastane. Součet pravděpodobností musí být vždy roven jedné, musí být vyčerpány všechny zvažované varianty. Například: rozhodli jsme se investovat do akcií firmy. Pokud bude ekonomická situace pozitivní, počítáme v příštím roce s výnosem 25 %. Ekonomická situace bude pozitivní s pravděpodobností 5 %. Bude-li stabilní (shodná s letošní), kalkulujeme výnos 15 %‚ a to s 65 % pravděpodobností. Bude li negativní (a to je 30% pravděpodobnost) bude náš výnos pouze 5 %.

•          Nyní je možné konstruovat vzorec pro rozptyl. Rozptyl je vážený průměr čtverců odchylek, kde vahami jsou pravděpodobnosti odchylek. Je mírou variace, která postihuje současně variaci ve smyslu vzájemné odlišnosti jednotlivých dosažených výnosů i ve smyslu odlišnosti dosažených výnosů od výnosu očekávaného. Směrodatná odchylka je pak druhou odmocninou rozptylu. Je využívána k vyjádření rizika, neboť není, na rozdíl od rozptylu, závislá na čtvercích odchylek. Podle  následujícího vzorce nejprve vypočteme rozptyl a následně jej odmocníme.

Proč vlastně směrodatná odchylka určuje riziko investice ukazuje Graf 3. Graf vyjadřuje pravděpodobnostní intervaly u normálního rozdělení. A v našem uvažování budeme předpokládat, že se o normální rozdělení jedná. Vypočteme-li směrodatnou odchylku, dojdeme k závěru, že je zhruba 68% pravděpodobnost, že se výnos bude nacházet v intervalu „očekávaný výnos +‚ - směrodatná odchylka«. 95 % pravděpodobnost potom je, že se bude nacházet v intervalu “očekávaný výnos +‚ - 2, atd. Čím je směrodatná odchylka menší, tím je menší interval, ve kterém se pravděpodobně bude nacházet skutečný výnos. Je zřejmé, že se opět jedná o zjednodušení reality, ale tyto výsledky nám poskytují poměrně významné orientační informace.

Nyní víme, jak určit očekávaný výnos a směrodatnou odchylku u jednotlivých aktiv. Někdy potřebujeme aktiva mezi sebou vzájemně porovnat, abychom posoudili, které je vhodnější k investování. Často je tato skutečnost rozpoznatelná pouhým okem. V některých případech je však nutné využít další veličinu a tou je variační koeficient. Variační koeficient vyjadřuje velikost rizika na jednotku výnosu. Vzorec pro jeho výpočet:

CV .. variační koeficient

Vypočtěte očekávaný výnos a riziko aktiva, znáte-li následující informace:

Investor zvažuje investovat do akcií banky. Vypočítejte předpokládaný dosažený výnos a směrodatnou odchylku zvažované investice. V případě, že bude situace stabilní, předpokládáme výnos 12% se 70% pravděpodobností. Pokud bude ekonomická situace pozitivní, počítáme v příštím roce s výnosem 18 % s pravděpodobností 10 %. Nastane-li negativní varianta, bude náš výnos pouze 8 % s  20% pravděpodobností.

Nejprve vypočítáme předpokládaný dosažený výnos:

 Předpokládaný výnos je 11,8% a směrodatná odchylka 2,6%

Příklad na variační koeficient

Posuďte, která z následujících investic je výhodnější a zdůvodněte, proč tomu tak je. Víte, že investice A má očekávanou výnosnost 19% a směrodatnou odchylku 0,32 a investice B má očekávanou výnosnost 16% a směrodatnou odchylku 0,27. Svou odpověď podložte výpočtem

Aktivum A je výhodnější, neboť výše rizika na jednotku výnosu je u něj menší. Což vyjadřuje nižší hodnota variačního koeficientu.

Příklad

Investor zvažuje investici do cenných papírů dvou společností. Akcie společnosti vyrábějící automobily mají  výnos 10% po celý rok. Společnost vyrábějící jednostopé motocykly má  v letním období (půl roku) výnos 15% a v zimním období (půl roku) pouze 5%. Rozhodněte, které cenné papíry nesou menší riziko.

Nejprve určíme předpokládaný dosažený výnos. Akcie společnosti vyrábějící automobily mají  výnos 10% po celý rok tedy RA=10%. Nyní musíme určit dosažený výnos akcií vyrábějící jednostopé motocykly RM.

Riziko portfolia

Portfolio je soubor finančních nebo reálných aktiv nebo jejich vzájemných kombinací. Je nejefektivnější investicí, pokud je dobře sestaveno. Důvodem pro vytváření portfolia je zpravidla snaha o diverzifikaci rizika. Riziko tak lze do jisté míry eliminovat. Jak však již bylo výše uvedeno, neexistuje bezriziková investice, a to ani investice portfoliová. Diverzifikací lze eliminovat pouze jednu část rizika, které je nazýváno rizikem jedinečným. Je to riziko, které vyplývá z charakteristiky dané investice. Například, investujeme-li do akcií konkrétní banky. S rostoucím počtem rozličných aktiv se toto riziko snižuje. Zůstává však druhá část rizika, a tou je riziko tržní nebo-li systematické. To nelze snížit diverzifikací, neboť je spojeno s celým trhem. Výše uvedená skutečnost znázorňuje Graf 4.

Druhy rizik

Diverzifikací lze eliminovat pouze jednu část rizika, které je nazýváno rizikem jedinečným nebo také nesystematickým rizikem. Jde o část celkového rizika cenného papíru, která nesouvisí s pohybem tržního portfolia. Riziko trhu nazývané také systematické riziko je část celkového rizika cenného papíru, která souvisí s pohyby tržního portfolia a nemůže být odstraněna diverzifikací. Toto riziko vyplývá z celkového ekonomického vývoje a postihuje všechny subjekty na trhu.

Nejvýznamnější tržní rizika

•          Úrokové riziko – v případě, že rostou úrokové sazby, začínají investoři ukládat peníze na úrok.  V případě, že se nezmění ostatní podmínky, dochází ke snižování cen ostatních investičních instrumentů.

•          Tržní riziko – na  trhy působí celá řada vnějších faktorů jako jsou aktuální politická situace, aktuální fáze hospodářského cyklu,  strukturální změny a mnoho dalších faktorů.  Veškeré tyto faktory pak ovlivňují i ceny na trhu cenných papírů a tedy i riziko poklesu v důsledku změn tržních cen. Tržní riziko zahrnuje dvě složky:

–        obecné tržní riziko, které je představováno nepříznivými změnami tržních podmínek a

–        specifické tržní riziko, které by mohlo nastat při špatném vývoji konkrétního nástroje.

•          Inflační riziko - inflace trvale znehodnocuje peníze v jakékoliv měně. V případě vysoké míry inflace může reálný výnos (dosažený výnos po odečtení inflace) být záporný.

Vzájemný vztah výnosností aktiv je možné vyčíslit pomocí korelačního koeficientu. Korelační koeficient je mírou vztahu mezi dvěma či více rozděleními výnosnosti. Nabývá hodnot od -1 do +1. Rozeznáváme v podstatě pět odlišných intervalů hodnot korelačního koeficientu. Pohybují-li se výnosnosti aktiv naprosto shodně, jedná se o dokonale pozitivní korelaci. Korelační koeficient je roven 1 a vznikem portfolia nedojde ke snížení rizika. Druhou hraniční hodnotou je —1, ta bude dosažena tehdy, jestliže budou výnosnosti aktiv korelovat zcela odlišně. Pak se jedná o dokonale negativní korelaci. V takovémto případě by došlo k naprosté eliminaci jedinečného rizika. Korelační koeficient dosahuje 0, pokud k sobě nemají výnosnosti žádný vzájemný vztah. Kladný bude tehdy, jestliže výnosnosti mají podobný trend. Pak hovoříme o pozitivní korelací. Negativní korelace je jejím opakem. Graficky zobrazuje vzájemný vztah výnosností dvou aktiv Graf 5.a

Očekávaný výnos kombinace dvou aktiv je váženým průměrem jejich očekávaných výnosů, a vzorec je konstruován takto:

Rozptyl lze spočítat podle následujícího vzorce:

Kovariance je statistickou proměnnou a rovněž vyjadřuje vzájemný vztah

výnosností aktiv. Můžeme ji zapsat dvěma způsoby:

Odvozením pak vzorec pro porovnání 2 portfolií ve tvaru:

Riziko portfolia

Vypočtete riziko spojené s portfoliem a určete, zda jsou uvedená aktiva vhodná k sestavení portfolia, svou odpověď doložte výpočtem a zdůvodněte

Do aktiva A investujeme 500.000,- Kč a do aktiva B 250.000,- Kč.

Řešení má v tomto případě několik kroků. Nejprve je nutné vypočíst X, tedy kolik procent prostředků je vloženo do aktiva A. Dále pak očekávaný výnos a směrodatnou odchylku obou aktiv. Pak totéž pro celé portfolio a nakonec korelační koeficient, neboť ten určuje, zda a nakolik jsou aktiva vhodná k sestavení portfolia.

Portfolio
Očekávaná výnosnost:

Riziko:

Korelační koeficient:

Aktiva jsou velmi vhodná k vytvoření portfolia, neboť korelační koeficient se blíží -1.

Kolektivní investování

•          Fondy peněžního trhu - jde o nejméně rizikové investice do termínovaných vkladů bank nebo krátkodobých dluhopisů. Tyto fondy jsou vhodné pro krátký investiční horizont  6 měsíců - 2 roky.  Nízké riziko však s sebou nese také nízký výnos, který nepřesahuje 2,5%.

•          Dluhopisové fondy -nesou vyšší riziko než fondy peněžního trhu. Doba investování se pohybuje od 2 do 5 let a výnos pak mezi 3–5 % p.a. Riziko je stále nízké a investor v těchto typech fondů získá vyšší výnos než v bance.

•          Smíšené fondy kombinují zejména akcie a dluhopisy. Riziko je díky části složené z akcií na střední úrovni a je vyšší než u fondů dluhopisových. Investice se doporučuje od 3 let do 6 let. Díky vyššímu riziku také můžeme očekávat vyšší  výnos, který se pohybuje mezi 6-8 % p.a. Celková výnosnost pak závisí na zvoleném poměru dluhopisů a akcií.

•          Akciové fondy nesou vysoké riziko, které je však vyváženo nejvyšší výnosností ze všech typů fondů 9% p.a. a více. Portfolio se skládá převážně z akcií a doba investování je minimálně 5 let.